BRITSKÁ KRÁSKA SE STALA VELEPOPULÁRNÍ DÍKY JISTÉ PIRÁTSKÉ TRILOGII, OVŠEM "PÝCHOU A PŘEDSUDKEM' KONEČNĚ PROKÁZALA, ŽE JE HEREČKOU PRVNÍ TŘÍDY. S JEJÍM REŽISÉREM JOEM WRIGHTEM TEĎ NATOČILI VÝTEČNÉ POKÁNÍ.
- Pokání jste natočila v několikaměsíční pauze dvojky a trojky Pirátů z Karibiku. Jste ráda, že máte tuhle sérii už za sebou?
Jsem. Ale ne v nějakém pohrdavém smyslu. Byl to úžasný zážitek s bezva skupinou lidí, a hlavně: je to něco pro obrovské publikum. Je radost pracovat na něčem , co pobaví takové davy lidí. Nemám nic proti zábavě, která je jen a pouze zábavou... když je dobrá. Piráti jsou taková sklenička šampaňského: jsou bublinkatí a je vám po nich fajn. Ale kdybych měla točit jenom takovéhle filmy, strašně bych se nudila. A taky zaberou děsnou spoustu času. Takže jsem si při první příležitosti hledala něco úplně jiného. Vlastně takovou protilátku.
- Proč právě Pokání?
Jednak jsem chtěla znovu dělat s Joem (Wrightem, režisérem), a taky mě dostal scénář. Úplně jsem u něj vzlykala. Já tedy k pláči často nemívám daleko, ale taková reakce byla dost extrémní. Ten příběh mi zlomil srdce. No a jak jsem říkala, taky jsem si hledala nějakou dospělejší roli. Nechtěla jsem hrát další dívku na pokraji ženství. To už, myslím, nemůžu udělat lépe než s Elizabeth Bennetovou v Pýše a předsudku.
- Tu jste natočila právě s Joem Wrightem a byla jste za ni nominována na Oscara. Druhá spolupráce... a už se šušká o další možné nominaci. čím to, že spolu tak dobře fungujete?
Řekla bych, že chemie mezi herci a režiséry je stejně unikavá jako ta mezi samotnými herci. A taky je na plátně vidět, i když úplně jiným způsobem. Netuším proč, ale s Joem ji máme prostě a skvělou. On je úplně posedlý tím, co dělá. Když točí film, zasazený do roku v 1935, zjistí si o té době úplně všechno. k Přečte každou knížku, zkoukne každý film. A ono je to nakažlivé. Pro takového člověka je pak radost pracovat a snažit se v jednom kuse odvádět sto procent. I když to vždycky nevyjde, můžete ze sebe mít dobrý pocit.
- Změnila pro vás něco ona oscarová nominace?
Hmm, vlastně ani ne. Bylo to takové hodně příjemné poplácání po zádech.
Možná to zní, jako bych to zlehčovala, ale to ne. Já takové poplácání svým způsobem docela potřebovala. Před Pýchou jsem natočila Blafuj jako Beckham, Piráty, Lásku nebeskou a tak podobně. Byly to fakt úspěšné filmy, ale lidi se na mě dívali a říkali si: "No jo, ona je taková pěkná tvářička, ale jinak v ní nic není." Moc dobře jsem to cítila. Když začínáte, zvyknete si číst všechno, co se o vás píše. Pak se to pracně odnaučujete. (smích) No a pro mě bylo naprosto evidentní, že všichni považují za směšné, že bych mohla zvládnout dobře uhrát Elizabeth Bennetovou. Takže mi moc pomohlo, když se začaly objevovat recenze.
- Potřebujete se s postavou - jakoukoli - osobně sžít, abyste ji mohla hrát?
Ne, nemusím se jí přímo stát, stačí, když mě zajímá. Po emocionální stránce se dá zvládnout prakticky cokoli. Každý z nás někdy ve větší či menší míře a v nějaké variaci pocítil snad všechno, co se pocítit dá. A konkrétně v Pokání všechno jasně vidíte z úhlu pohledu každé postavy, takže i když ti lidé chybují, jsou to chyby, kterým lidsky rozumíte. Mě na herectví nejvíc baví hledání komplexnosti v postavách.
- Četla jste původní román?
Než jsem tu roli vzala, jen jsem věděla, že existuje a že je prý moc hezký, ale před natáčením jsem si ho samozřejmě přečetla. Bylo skvělé, že jsme ho my, herci, mohli používat jako takovou příručku. lan McEwan umí nádherně vykreslovat své postavy. Co víc si může herec přát než takové neskutečné vnitřní monology?
- Jak jste přistupovala k natáčení milostné scény?
Věcně. Jsem herečka a k téhle práci to zkrátka patří. Samozřejmě, že se při tom člověk nikdy necítí úplně pohodlně, obzvlášť když vás režíruje kamarád. Dojde na věc a řeknete si: "Krucinál, tohle se mi nechce dělat..... Ale pak si z toho začnete dělat legraci a snažíte se navodit co nejuvolněnější atmosféru. Joe byl zase skvělý. Měl to kompletně rozkreslené do storyboardů. Každý detail: jak se noha vyzuje z boty, kousnutí do nu... přesně jsme věděli, do čeho jdeme, a hodně nám to pomohlo. Taky mi připadalo fakt chytré, že... no, takhle: já nemám žádný problém s nahotou, už jsem se párkrát ve filmu svlékla... ale tohle je myslím, moje nejerotičtější scéna, a jsme přitom s Jamesem oba oblečení! To se Joeovi fakt povedlo.
- Souhlasím. Jiskří to úžasně. Určitě to hodně pramení z kontextu...
Přesně tak! Z příběhu a z doby. Třicátá a čtyřicátá léta byla vrcholem té pověstné britské chladnosti a rezervovanosti a bylo zajímavé vnímat to skrze Cecilii. Ona nemůže dát najevo své city a pod tím povrchem v ní neustále bublá vztek, který exploduje... no v té knihovně. (úsměv). Muselo to být opravdu vášnivé a erotické abyste uvěřili, že ti dva na tuhle chvíli čekali tři roky, aniž by se viděli. Napětí mezi Cecilií a Robbiem pramení z nevyřčeného. Takové věci je hrozně vzrušující hrát. Když se vnitřně naladíte na myšlení té doby, pochopíte, jak mohlo dojít k takové tragédii.
- Podnikla jste nějaké dobové rešerše?
Existuje skvělá knížka, která se jmenuje. Válečná Británie 1939-1945 a je samozřejmě o tom, co se píše v názvu…(smích)….a ta mi hodně pomohla.Taky jsme se setkali s historikem a povídali si o politické situaci v šestatřicátém roce. Dneska všichni říkáme: "Tehdy se schylovalo k válce... ", ale když v té době lidi žili, nemohli to vidět tak jasně. Žili v nejistotě a fakt, že může zanedlouho vypuknout válka, jim neustále vězel v hlavě. Taky jsme poměrně zásadně řešili, jestli by Cecilia byla panna a jaká je pravděpodobnost, že už si něco prožila, když byla na Cambridgi. Bylo zajímavé sledovat, jak z ní chtěl Joe Wright mít naprostou pannu, zatímco ten historik tvrdil, že už by si nejspíš bývala "letmo vrzla". Jo a ještě nám Joe v rámci té přípravy pustil dva filmy Davida Leana: Moře, náš osud a Pouto nejsilnější.
- Točíte v Hollywoodu i doma v Británii. Je pro vás důležité udržet si tak říkajíc obě fronty?
Určitě. Jsem Britka, to je moje kultura a fascinuje mě. Ale zároveň je náš filmový průmysl docela prťavý, i když plný talentovaných lidí. Oproti tomu v Hollywoodu je obrovské množství materiálu. Nikde jinde na světě nemají anglicky mluvící herci takové množství práce a byla bych blázen, kdybych se jí vyhýbala jenom proto, že jsem ráda doma. Což jsem... je moc příjemné, když si můžete po dlouhém natáčecím dnu zalézt do vlastní postele.
- Což mě přivádí k tomu, že jste nedávno natočila film, který napsala vaše matka,pravda?
Jo, jo. Jmenuje se to The Edge of love a je to o Dylanu Thomasovi (velšský básník první poloviny minulého století - pozn.red.). Já hraju jeho dětskou lásku, jsou tam taky Cillian Murphy, Sienna Millerová a Matthew Rhys. Asi je vám jasné, jak moc doufám, že se tenhle film povede.
- Nejste kvůli takovému rodinnému spojení pod větším tlakem?
Ale vůbec ne. Ten scénář je skvělý. I když samozřejmě nikdy nemůžete na sto procent vědět, co bude fungovat. Můžete mít ten nejlepší scénář, úžasného režiséra i fantastické kolegy, a stejně se to z nějakého důvodu nemusí jaksepatří zúročit. Jasně, že jsem v tomhle případě trochu předpojatá, ale rodina nerodina, kdyby se mi ten scénář nelíbil, nešla bych do toho.