close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

O pokání2

2. srpna 2008 v 12:59 | Blondie |  Quotes
K příležitosti premiéry filmu Pokání si pro vás kulturní portál NeKultura.cz připravil za pomoci filmové distribuční společnosti Bontonfilm rozhovor s Keirou Knightley, jež ve snímku ztvárnila Cecilii. Otázky a odpovědi se nebudou týkat pouze filmu Pokání, ale i herectví, slávy, paparazzi či filmu jako takového.

  • Ta konfrontační scéna, možná nejdůležitější v celém filmu, protože v ní Briony učiní doznání, je výjimečná. Natáčení asi muselo být hodně emotivní, ne?
O téhle scéně jsme vedli dost divokou diskuzi. Já se obvykle spíš držím zpátky a dělám, co se mi řekne, ale pár dní před natáčením téhle scény jsme se sešli a vládla tam dost napjatá atmosféra. James, Romola, Joe a já jsme to hodně řešili, byl to takový brainstorming, protože to prostě nefungovalo. Pořád se to přepisovalo, pořád se to zkoušelo, a pořád a pořád a pořád to nešlo, a my museli zkoušet a zkoušet… Bylo úžasné, že jsme ten film všichni tak prožívali, každý si za něčím stál a chtěl si prosadit svůj pohled na věc, docela houstla atmosféra. A když jsme to nakonec natočili, byli jsme strašně spokojení, protože nikdo nemohl říct: "No nic, zas tak moc na tom nesejde." To by bylo hrozné. Každému na tom filmu záleželo - a to je báječné a tak by to mělo být.
  • Když máte takovouhle roli, asi je těžké jít pak prostě domů a už nebýt Cecilia.
Je. A neříkám to jen tak, vážně. Je to těžké. Ale to se mi stává u hodně postav, prostě si je berete domů, a i když se strašně moc snažíte to nedělat, nakonec se do postavy úplně ponoříte. Obvykle pracujete dvanáct, čtrnáct nebi i šestnáct hodin denně. Když točíte, žádný život mimo film v podstatě nemáte. Jedete šest dní v týdnu, od rána do noci, pak padnete do postele a s nikým si ani nepopovídáte. Proto je tak těžké nežít v průběhu natáčení svou postavou. Neplatí to o filmech jako Piráti z Karibiku, tam se vám to nestane. Ale u Pýchy a předsudku ano. I u Svěrací kazajky. Dokonce trochu i u Domino. A taky u toho, který jsem právě dotočila - The Edge Of Love. Když takový film dokončíte, strašně vám pak chybí. Určitě to nedělám záměrně, ale kousek z každé role si odnášíte v sobě a měníte se. Při natáčení Domino si mě kvůli tomu jeden kamarád dost dobíral - najednou jsem na ulici strkala do lidí a chovala jsem se agresivně. Je zvláštní, jak se to na vás podepíše. Právě proto není dobré dělat jeden film za druhým bez přestávky, protože pak ztrácíte svoji osobnost. Ale když děláte svou práci pořádně, musíte svou osobnost ztratit.
  • Joe vás dokáže dovést ke špičkovým výkonům. Čím to je, že si spolu tak rozumíte?
Máme opravdu výborný pracovní vztah. Takhle dobrý vztah mám se dvěma režiséry: Joem Wrightem a Johnem Mayburym. Zní to směšně, ale tihle dva ve mě poprvé opravdu věřili. Za Pýchu a předsudek jsem poprvé v životě dostala dobré kritiky a taky to bylo poprvé, co jsem hrála opravdu komplexní postavu. Jackie Priceová ve Svěrací kazajce byla dobrý začátek, ale šlo o podružnou vedlejší roli. Dobrých ženských postav moc není, a herečky často někdo tvrdě zkritizuje jen proto, že vlastně neměly co hrát a vařily z vody. Ti, kdo nejsou z branže, si málokdy uvědomují, jak málo příležitostí se nám nabízí. Pýcha a předsudek byl první film, kde jsem měla možnost něco dokázat, opravdu do toho investovat, a kde mi někdo pořád říkal, že to dokážu. To bylo úžasné. I pro Joea to byl první film, a tak jsme oba měli pocit, že musíme dokázat svou cenu a že na to opravdu máme.Joe věří, že herce musí vést, a to dělá málo režisérů. Věří, že herci ze sebe dostanou to nejlepší, když jsou šťastní a cítí se dobře, takže udělá cokoli, aby na place vládla optimistická atmosféra, a pořád vám dodává jistotu. Začíná to už na úvodních dvoutýdenních zkouškách, kde jen mluvíte a mluvíte. Tam dostane každého z ulity, a díky tomu se první den na place všichni znáte. Každý každého hned první den ztrapní a nakonec společně vyrazíte do hospody. Právě z téhle pospolitosti čerpá britské herectví. V britském filmu nevládne taková železná hierarchie jako v Americe. S Joem se cítím příjemně. U Pokání jsem poprvé šla do role aspoň s trochou sebevědomí. Díky tomu, že po Pýše a předsudku lidé poprvé říkali: "Ona přece jen umí hrát. Není jen hezká tvářička."
  • Jaký to byl pocit, číst kritiky na Pýchu a předsudek?
Nejlepší jsem vlastně dostala od táty, který je ke mně krutě upřímný. To on řekl: "Konečně se někam dostáváš." Hrozně se mi ulevilo. Tím pádem jsem k Pokání přistoupila takhle: "Jsem tady, protože umím hrát. Ne proto, že jsem taková hezká holčička, co vypadá pěkně na plátně, a nebojte, text se naučí a v nejhorším to sestříháme." Joe mi dodává sebedůvěru, a ta vážně dělá divy. Navíc jsem pro něj hrála báječné postavy, Elizabeth Bennetovou a Cecilii. Když pro někoho zahrajete své nejlepší role, cítíte pak ten rozdíl. Když vám někdo dá skutečnou roli, hrajete jako o život.
  • Myslíte, že teď už budete moct dělat filmy, jaké si vyberete?
To je zčásti důvod, proč jsem tak - to je hrozné slovo - vděčná za Piráty z Karibiku, a proč jsou
takové filmy dobré. Díky obrovským ziskům těchhle trháků se mohou točit menší filmy jako Pokání, nebo třeba můj nový film Edge Of Love. Tyhle úžasné věci by bez Pirátů nevznikly. Nebo možná vznikly, ale neměly by takovou podporu. Je to divné. Čtete scénář a víte, že když řeknete ano, dostane ten film spoustu peněz, a když řeknete ne, nedostane nic. Ocitáte se pak hodně pod tlakem. Chci říct, je to úžasná moc, ale já pořád chci dokazovat, že na to mám. Chci, aby mě režisér obsadil, protože něco umím, a moc mě netěší, že svým ano nebo ne můžu věci tolik ovlivnit. Zní to asi směšně, ale já jsem radši součástí soukolí, nestojím o post producenta. To vážně nechci, a tak mi přijde divné, že mám takovou moc, a musím být hodně opatrná ohledně toho, jak ji využívám. Na druhou stranu, vždycky nakonec následujete instinkt. Můžete mít nejlepší scénář, nejlepší herce, nejlepšího režiséra na světě, a stejně to nemusí fungovat… Nikdy nevíte. Takže můžete stejně dobře hodit všechno za hlavu a jít do toho, co se vám líbí, nic víc ani dělat nemůžete. Ale je to divné.
  • Stinnou stránkou Pirátů ovšem je, že z vás udělali celebritu a přilákali k vám pozornost paparazzi. Zdá se ale, že jste si s tím poradila víc než důstojně.
Propána, vážně? Mně to tak nepřijde.
  • Vyfotí vás, leda když nakupujete nebo na procházce v parku… Nevylézáte z auta jen v kalhotkách, neřídíte opilá a tak.
No, to ne. Nevím, jestli to znamená, že jsem míň šílená nebo víc šílená než ostatní. Myslím, že na hercích a herečkách je nejpřitažlivější taková tajemnost. Nechci vědět, že nějaký herec měl tátu ve vězení, a proto hraje tu scénu tak skvěle. Nechci vědět, že byl na léčení, a proto hraje tak bezvadně feťáka. Já to prostě vědět nechci. Miluju to kouzlo tajemství. Když jste celebrita, tohle kouzlo ztrácíte. Vlastně vám to může zničit kariéru, když o vás každý všechno ví, protože přicházíte o své tajemství. Na mně nic tajemného není a existuje spousta fotek, na kterých provádím kdovíco. Když je za oknem fotograf, nemůžu se odvázat. Prostě se nemůžu zpít do němoty, vypotácet se ven, seknout sebou na zem a pozvracet všechny okolo, když to může někdo vidět. Neříkám, že v soukromí takové věci nedělám, ale snažím se to netahat ven. Tenhle aspekt slávy mi není dvakrát příjemný.
  • Říká se taky, že čím jste slavnější, tím lepší role dostáváte…
To se říká. Do jisté míry je to pravda, ale podívejte se na Kate Winslet nebo Cate Blanchett a tak dále… Jejich fotky neuvidíte každý den. Myslím, že v určité chvíli si uvědomíte, že jste vlastně hrozně nudná. Prostě si vždycky všechno rozmyslím, když uvidím houf fotografů. Žijeme v hrozně divném a bláznivém světě…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama